Asi nejpoužívanější český název pro tohoto krásného hada je užovka tenkoocasá, často se však můžeme setkat i s názvem užovka japonská, nebo tchajwanská. Myslím, že kdo prvně uvidí její bičovitý ocas, uzná, že název užovka tenkoocasá je z nich asi nejvýstižnější. Podlouhlá hlava je jenom nepatrně oddělena od poměrně robustního těla, které pozvolna přechází k již zmíněnému dlouhému a tenkému ocasu. Hřbet má tento had zbarven různě - olivově zeleně, někdy žlutohnědě až po čistě žlutou. Téměř vždy však jeho boky zdobí dvě řady tmavých skvrn, které směrem k ocasu přecházejí do pruhů. Barva břišní strany je žlutošedá, směrem k ocasu je zpravidla o něco tmavší. Zornice má tak jako většina užovek rodu Elaphe kulaté, černý pásek za okem lemuje bílé retní štítky.

Užovka tenkoocasá vytváří asi 7 poddruhů, některé ale zřejmě nejsou ještě díky poměrně širokému rozšíření popsány. Obývá jihovýchodní Asii, Myanmar, Assam a Čínu, až po Sumatru a Borneo. Elaphe taeniura friesei, která pochází z Tchajwanu, se u nás zřejmě chová nejčastěji a je se svými 250 cm v dospělosti asi největší ze známých poddruhů.

Chov tohoto hada se nijak výrazně neliší od chovu ostatních užovek druhu elaphe, denní teploty do 30°C, s možným nočním poklesem na 20 - 24°C. Terárium pokud možno velké a raději vyšší, s dostatkem větví na šplhání a větší mísou s vodou, neboť se velice ráda koupe. V zimním období je žádoucí snížit po dobu tří měsíců teplotu až téměř k 15°C a dodržet tzv. období klidu, které velice pozitivně stimuluje jarní páření hadů. Krmíme jakoukoliv potravou přiměřené velikosti (kuřata, hlodavci). Tito hadi jsou většinou nevybíraví a s chutí přijmou kteréhokoli savce či ptáka vhodných rozměrů. Na jaře, po období páření snášejí samice 10 - 15 kožovitých vajec, z kterých se zhruba po 65 dnech a při inkubační teplotě 28°C, líhnou asi 50 cm mladé užovky. Ta po prvním svlékání dobře přijímají mláďata laboratorních hlodavců.

O něco vzácněji se v teráriích setkáváme s nominotypickým poddruhem Elaphe taeniura taeniura, který dorůstá jen asi do 160 cm a není tak pestře a kontrastně zbarvený. Jedinci z přírody často zastrašují prudkým kmitáním svého tenkého ocasu a zuřivě koušou do všeho, co se hýbe. Užovka tenkoocasá se časem zpravidla zklidní a stane se absolutně nenáročným a vytrvalým chovancem.