NEJZNÁMĚJŠÍ DRUHY JEŠTĚRŮ
NEJZNÁMĚJŠÍ DRUHY JEŠTĚRŮ
Agama kočinčinská (Physignatus cocincinus)
Podrobný popis a všechny informace o chovu, chování a několik rad a tipů najdete na stránkáchagamakocincinska.weebly.com a také vagamí sekci na těchto stránkách.
Agama vousatá (Pogona vitticeps)
Agama vousatá je pozemní typ. Obývá savany a pouště Austrálie. Dosahuje délky až 50 cm a vyznačuje se prodlouženými, ostnitými šupinami po stranách hlavy, které umí v případě nutnosti naježit. Je šedobéžová, ale v době námluv nebo ohrožení se umí trochu zežlutit. Velice ráda se sluní, umí plavat i šplhat po stromech. Je hmyzožravá. Více info o chovu například zde.
Anolis rudokrký (Anolis carolinensis)
Anolis patří do leguánovitých, rod Anolis má asi 200 druhů. Zde je uvedeno foto anolise rudokrkého (nevím, který druh se nejvíc chová u nás). Anolisové obývají tropy Střední a Jižní Ameriky a dorůstají délky kolem 20 cm. Na prstíkách mají přichycovací "zařízení", které jim pomáhá udržet se na stromech, skalách a všude možně. Částečně mají schopnost barvoměny a mohou značně nafouknout svůj hrdelní lalok, pokud potřebují někomu imponovat nebo někoho zastrašit. Jedinci z různých oblastí mají různé barvy laloků a podle toho poznají, jestli si konkurují a bude bitka nebo jestli je to neškodný soused. Živí se hlavně hmyzem. Více informací o chovu anolise zde
Bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons)
Bazilišci se vyznačují vysokými výrůstky - přilbami na hlavách. Jsou rozšířeni v tropech Střední a Jižní Ameriky. Zdržují se na březích řek na keřích a stromech. V případě nebezpečí se vrhají do vody (podobně jako naše agamky, mají toho vůbec dost společného - barva, stavba těla...). Dokáží běžet pouze po zadních končetinách, a to až rychlostí 12 km/hod. Ovšem nejzajímavější je fakt, že takto běhají i po vodě (video). Jsou to zvířata velice společenská, dorozumívají se kýváním hlavy (to mají s agamkami také společné...) a jsou to hmyzožravci.
Bazilišek zelený dorůstá až 80 cm, ale většinu délky tvoří ocas. Samec má na hlavě na hřbetě vysoký kožní hřeben, kdežto samice ne. Info o chovu tady.
Bazilišek zelený dorůstá až 80 cm, ale většinu délky tvoří ocas. Samec má na hlavě na hřbetě vysoký kožní hřeben, kdežto samice ne. Info o chovu tady.
Dracéna guyanská (Dracaena guianensis)
Dracéna guyanská se též nazývá teju krokodýlovitý. Je dlouhá přes jeden metr a vyskytuje se hlavně na severovýchodě Jizní Ameriky. Živí se hlavně hlemýžděmi (v zajetí) a plovatkami (v přírodě). Má velmi silné čelisti, kterými drtí skořápky, ty pak vyplivne. Loví ve vodě, ale spí ve větvích. Dracény jsou zbarveny dozelena s červenohnědou hlavou.
Felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascarensis)
Denních gekonů rodu Phelsuma je asi 25 druhů a žijí převážně na Madagaskaru a na pobřeží východní Afriky. Jsou nádherně zbarveni a vyznačují se kulatými zorničkami. Felsuma madagaskarská je největší z rodu Phelsum a dorůstá až 30 cm. Samec bývá velice pestře, hlavně červeně zdoben. Zdržují se převážně na stromech a keřích, živí se hmyzem, ale nepohrdne ani ovocem či nektarem z květů.
Info o chovu zde.
Info o chovu zde.
Gekon obrovský (Gekko gecko)
Gekoni patří v teplých oblastech k nejvíce rozšířeným ještěrům. Obývají tropy a subtropy. Jako jedni z mála ještěrů jsou schopni vydávat zvuky a hlučit (štěkat, kvílet, cvrčit). Na spodní straně prstů mají něco jako přísavky, což jim umožňuje přisát se i na velmi hladkých podkladech. Zajímavostí je, že dokážou poměrně snadno odvrhnout ocas a rychle jim naroste nový a také že si čistí oči jazykem. Většina druhů se živí hmyzem. Ve zverimex můžete nejčastěji vidět gekona obrovského, ale spousta dalších druhů gekonků potkáte třeba na dovolené v jižní Evropě (gekon evropský nebo gekon zední).
Gekon obrovský dorůstá až 40 cm a žije v jihovýchodní Asii. Je to noční tvor, čemuž odpovídají i jeho škvírkovité zorničky. Večer se ozývá hlasem, který připomíná štěkot malého psa. Více informací o chovu gekona najdete například tu.
Gekon obrovský dorůstá až 40 cm a žije v jihovýchodní Asii. Je to noční tvor, čemuž odpovídají i jeho škvírkovité zorničky. Večer se ozývá hlasem, který připomíná štěkot malého psa. Více informací o chovu gekona najdete například tu.
Gekončík noční (Eublepharis macularius)
Gekončíci jsou strašně roztomilí...
Nemají přísavná zařízení a mají pohyblivá víčka. Gekončík noční žije v Malé Asii, Afganistánu a Indii. Dorůstá délky až 25 cm. Přes den spinká pod kameny nebo ve skulinách a v noci vyráží za potravou, kterou jsou sarančata, brouci, pavouci a podobná havěť.
Velmi podrobné informace o gekončících si můžete přečíst tady.
Nemají přísavná zařízení a mají pohyblivá víčka. Gekončík noční žije v Malé Asii, Afganistánu a Indii. Dorůstá délky až 25 cm. Přes den spinká pod kameny nebo ve skulinách a v noci vyráží za potravou, kterou jsou sarančata, brouci, pavouci a podobná havěť.
Velmi podrobné informace o gekončících si můžete přečíst tady.
Chameleon jemenský (Chameleo calypratus)
Chameleoni jsou rozšířeni převážně v Africe. U nás se nejčastěji chová chameleon jemenský.
Chameleoni jsou známí hlavně svou barvoměnou, nemůžou však měnit barvu podle libosti, protože každý druh má svou omezenou škálu barev. Každého asi upoutají také jejich zajímavé oči s kruhovitě srostlými víčky, mohou očima otáčet nezávisle na sobě a obsáhnout tak 360 °. Fascinující je i jejich jazyk, který slouží pro lapání kořisti, je vymrštitelný a dosahuje délky až 30 cm. Chameleoni mají neobvyklé nohy se srostlými prsty, chápavý ocas a charakteristickou váhavou chůzi. Zdržují se většinou na stromech a keřích a živí se převážně hmyzem. Něco o chovu chameleona se můžete dozvědět zde.
Chameleoni jsou známí hlavně svou barvoměnou, nemůžou však měnit barvu podle libosti, protože každý druh má svou omezenou škálu barev. Každého asi upoutají také jejich zajímavé oči s kruhovitě srostlými víčky, mohou očima otáčet nezávisle na sobě a obsáhnout tak 360 °. Fascinující je i jejich jazyk, který slouží pro lapání kořisti, je vymrštitelný a dosahuje délky až 30 cm. Chameleoni mají neobvyklé nohy se srostlými prsty, chápavý ocas a charakteristickou váhavou chůzi. Zdržují se většinou na stromech a keřích a živí se převážně hmyzem. Něco o chovu chameleona se můžete dozvědět zde.
Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Nejznámějším ještěrem u nás je ještěrka. Ještěrek existuje přes 200 druhů, v Evropě jich žije asi 62 druhů (pro srovnání: ještěrů žije v Evropě celkem 89 druhů). Jsou to denní tvorové a dosahují délky kolem 20 cm. Ocásek umí snadno odvrhnout a naroste jim nový, akorát malinko kratší. Samci jsou dozelena, samičky mají barvu hnědou. Přes zimu zalézají a spí. Žijí na pasekách, při okraji lesa, mají.rády slunečná místa. Foto: www.mezistromy.czVíce info o ještěrce třeba zde.
Ještěrka zelená (Lacerta viridis)
Ještěrka zelená je největší ještěrka žijící v ČR, dorůstá délky až 30 - 40 cm. Ve střední Evropě žije do nadmořské výšky 600 m, v jižní Evropě až do 2000 m n.m. Je nádherně zeleně až svítivě zeleně vybarvená. Samec v době páření má navíc modře až tyrkysově zbarvené hrdlo, aby nalákal samičku k páření. Samičky jsou spíše hnědavé a méně výrazné. Vyhledává teplá místa a na zimu zalézá do úkrytu.
Leguán zelený (Iguana iguana)
Leguáni žijí ve Střední a Jižní Americe. (Patří do stejné čeledi jako agamy, zvláštností je, že ve volné přírodě nežijí na stejných světadílech, mají to rozděleno: leguáni Amerika, agamy zbytek). U českých chovatelů je asi nejrozšířenější leguán zelený.
Leguáni jsou vybaveni zvláštními signálními znaky jako například "přilby" na hlavě, mohutné hřbetní hřebeny a roztažitelné hrdelní laloky. Leguán zelený dosahuje délky až 2 metry, z toho tělo činí jen 50 cm. Zdržuje se u vody na vysokých keřích, dokáže seskočit na zem z výšky až 6 metrů. Má nádhernou sytě zelenou barvu a dokonale splývá s okolím. Živí se rostlinnou potravou.
Leguáni jsou vybaveni zvláštními signálními znaky jako například "přilby" na hlavě, mohutné hřbetní hřebeny a roztažitelné hrdelní laloky. Leguán zelený dosahuje délky až 2 metry, z toho tělo činí jen 50 cm. Zdržuje se u vody na vysokých keřích, dokáže seskočit na zem z výšky až 6 metrů. Má nádhernou sytě zelenou barvu a dokonale splývá s okolím. Živí se rostlinnou potravou.
Slepýš křehký (Anguis fragilis)
Slepýš není had a slepýš není slepý...to je známá věc. Jméno dostal po překladu německého výrazu Blindschleiche, což ale vzniklo z blendender Schleicher (oslnivý loudal). Některé druhy slepýšů mají zakrnělé nožičky, některé jen hadí tělo. Ocas mají taktéž lámavý a dorůstá. Jsou to hmyzožravci žijící na zemi (má rád pastviny, řídké lesy a okraje cest - proto je jich tolik na silnici přejeto...) nebo se skrývá pod kameny. Slepýš křehký je rozšířen téměř po celé Evropě a dorůstá délky až 50 cm. Zbarven je světle až tmavě hnědě, šupiny jsou velice hladké a lesklé. Mláďata se klubou z vajíček obvykle už v těle matky. Dožívá se celkem vysokého věku - až 50 let. Další čtení o slepýšovi tady.
Varan komodský (Varanus komodensis)
V roce 1912 se do Evropy dostaly zprávy, že na ostrově Komodo žijí obrovští draci. Evropané nevěřili. Pak na ostrově ztroskotal holandský pilot, nejen že draky viděl na vlastní oči, ale musel tam s nimi strávit několik měsíců. Nikdo mu však nevěřil. O několik let později se za draky vypravila expedice s vojenským doprovodem. Drak byl konečně popsán jako varan komodský, váží až 150 kg, měří až 3,5 metru a žije na 6 indonéských ostrůvcích. Živí se divokými prasaty, na člověka útočí pouze v sebeobraně, ale jsou doloženy případy, kdy zabil dítě. Varan zabije svou kořist už pouze svým kousnutím, jeho sliny totiž obsahují asi 50 druhů bakterií. Jí obvykle tak, že se nárazově dost přežere a pak až měsíc hladoví.
